Škodovka jede světem

Psal se rok 2004, byl to rok, který byl jistým mezníkem v našem životě. Čekala nás maturita. Při jejích přípravách jsem si řekl: „Pokud ji udělám, tak objedu Černé moře škodovkou.“

ŠKODA 120 L

Proč zrovna škodovkou? Odpověď je prostá. Nebylo to s patriotismu, jak si mnozí myslí. Toto auto stálo odjakživa v každé druhé garáži, náhradní díly se do dnešní doby povalují na našich zahradách. Bylo to tedy nejdostupnější auto té doby.

Vše začalo na severu

Předmaturitní předsevzetí však upadlo na pár let do zapomnění. Probudilo se až v roce 2011. V tomto roce jsme sice neměli mnoho času, ale řekli jsme si, proč alespoň na krátkou chvíli nenavštívit Polsko? Bez velkých příprav, a dalo by se říci z týdne na týden, jsme se vydali na sever. „Když už jsme v Polsku, tak Litva, Lotyšsko, Estonsko nejsou zase tak daleko,“ říkal jsem si. Nakonec jsme dojeli až na sever Estonska do NP Lahemaa. Za tento rok jsme ujeli téměř pět tisíc kilometrů.

Julské Alpy …

Ale tím naše pout neskončila. Na počátku roku 2011 jsme se vydali hledat „jaro“ do slovinských Julských Alp. Další neplánovaná cesta, kterou vyvolal nevinný telefonát. Pamatuji si to jako dnes, byla středa, deset hodin večer… „Ty Marku,… nevyrazíme někam???“ odpověď byla rychlá. „Zeptám se v práci a ráno ti zavolám“. Přesně za 24 hodin jsme startovali a nabírali směr Graz, Klagenfurt, abychom si vychutnali ranní pohledy na zasněžené vrcholky Alp.

Balkán …

Vlilo nám to krev do žil a po několikatýdenních odkladech jsme v listopadu téhož roku vyrazili na Balkán! „Kam že to jedete??? Do Kosova? Albánie? Tam vás zabijí… to neujedete…, jste nezodpovědní,“ slyšeli jsme ze všech stran.  My jsme ale jednoho podzimního upršeného večera vyrazili. Přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko jsme se dostali do dvou krásných zemí. Kosovo a Albánie – úžasné, divoké, turismem nepoznamenané země, kterým přeji, ať jim to ještě nějakou dobu vydrží… U Albánského hlavního města Tirane jsme naše kola stočili na sever. Přes Černou Horu, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu a Maďarsko jsme se pomalu dostávali domů.

Za poslední dva roky jsme v zahraničí najeli téměř 11.000 kilometrů. Navštívili jsme 15 zemí.

Nový cíl, Čínské hranice

Mnoho lidí mi dávalo najevo, že pokud cestujeme autem, tak jsme jakoby zakonzervovaní. Mohlo by se zdát, že ano! Ale není tomu tak… pokud cestujete starou škodovkou, kde se permanentně něco rozbíjí, není o kontakt s domorodci nouze! Při každé cestě jsem čekal na to, až se „něco“ stane… až se „něco“ velkého rozbije, přece to nemůže být tak jednoduché! Najednou to přišlo… praskl chladič, spálila se spojka! V tu chvíli jsem se proklínal: „Proč to přeci jen nemůže být o trochu jednodušší?“ Nemůže, odpovídám si vzápětí, „nebylo by to ono!“

Letošní rok chceme prolomit další cestovatelská tabu! Společně s kamarádem z jižních Čech a jeho Škodou 110 „Zebrou“ vyrazíme směrem k východu“ Přes Slovensko, Ukrajinu, Rusko a Kazachstán, dokud u městečka NARYNKOL nedosáhneme Čínských hranic. Zde stočíme auta na jih ke Kyrgyzstánu, kolem jezera Ysyk – Köl, následně projedeme Uzbekistán a přes plošinu Ustyurt  opět zamíříme do známějších končin východní Evropy.  Místa, která chceme navštívit, se nám na mapě pomalu množí, a náš sen dostává každým dnem reálnější obrysy. Kazachstán je zemí mnoha tváří. Nehostinné končiny rozlehlých stepí střídají zelená údolí pohoří Altaj. Noblesnost městského života bledne v porovnání s tradiční kulturou „bohatého“ venkova.  Na naší cestě chceme zachytit co nejvíce z toho navenek obyčejného kazašského venkovského života a přivézt ho s sebou do České republiky. Celá trasa měří bezmála 15.000 kilometrů. Auta jsou „sériovky“, na kterých provádíme opravdu minimální úpravy. A věříme jim! Chceme prolomit všudypřítomné klišé a vrátit se zpět domů živí a zdraví.

Pokud se Vám naše myšlenka líbí a rádi by jste nás podpořili, navštivte naše facebookové stránky, kde stejně jako na těchto stránkách můžete sledovat kompletní přípravy a průběh cesty.

Text a foto: Jiří Folbrecht

email: jiri@folbrecht.cz
web:www.skoda-tour.cz
tel: +420 725 758 657